Blog

Vítejte na mém blogu. Předkládám Vám zážitky a zkušenosti, které vznikaly při vytváření naší zahrady.

Jak říkal pan Horníček: "Někdy moudrost přichází s věkem, a někdy věk přichází sám." Můj tatínek je naštěstí ten první případ :)

Zjistili jsme, že naše milovaná zahrada se nachází přesně v místě trasy plánovaného kanálu Odra-Labe-Dunaj. Pokud by se tato gigantická stavba uskutečnila, byla by větší část naší zahrady odbagrována a přetvořena v říční koryto. To jsou vyhlídky, že? Je vůbec možné v této situaci dál spokojeně tvořit?

V jaké poloze rádi odpočíváte? Já osobně třeba nejraději ležím. Některým lidem naopak více vyhovuje sezení (moc jich ve svém okolí nemám). Jsou schopni dlouho si u stolu číst, jen tak sedět a povídat si, učit se - pro mě naprosto nemyslitelné.

Ráda bych co nejvíce zjemnila svoje vnímání světa rostlin. Mým záměrem je umět zachycovat i tu nejjemnější krásu a osobitost rostlin. Postřehnout i to, co člověku při běžném pohledu uniká. Vnímat ještě intenzivněji ladnost a křehkost květin, mohutnou sílu stromů, naplno procítit vyzařování rostlin.

Patřím mezi lidi, kteří pro své spokojené fungování potřebují mít velké sny a plány. Jít si za něčím opravdu nádherným. Kromě spokojené a šťastné rodiny se moje největší sny týkají zahrady.

Když jsme si před lety koupili velký kus pole, abychom si mohli vytvořit zahradu přesně podle svých představ, hned jsem věděla, že její součástí bude vysokokmenný ovocný sad. Na malém pozemku bychom si to dovolit nemohli. A to by byla velká škoda!

Mít svůj vlastní kousek lesa byl pro mě dlouho jen sen. Sice jsme už pár let místo na lesík měli, ale čas ani síla zasadit ho nebyla. S dvěma malými dětmi a třicetikilometrovou vzdáleností mezi zahradou a bydlištěm toho člověk až tak moc nezvládne. Když ale konečně přišel ten správný čas, do přípravy celé sázecí akce jsem se pustila s...

Už vás někdy kousnul slimák? No vidíte, přece jenom to s nimi není tak zlé. Pojďme se podívat na slimáky trochu jinou optikou.

Na sázení rodového stromu jsem se velmi těšila. Už dopředu jsem si v hlavě vytvořila scénář, podle kterého by se měla tahle významná událost odehrávat.

Vždycky jsem se podivovala nad tím, jaké neuvěřitelné množství hudebních melodií existuje. A přitom je k dispozici jen omezený počet tónů. Připadalo mi, že už snad všechno muselo být složeno, ale není tomu tak a asi ani nikdy nebude. Neustále vznikají melodie nové, které nás překvapují svojí krásou či nápaditostí. Stále tu existuje možnost objevit...

Dokonalé místo pro život jsem si představovala asi takhle: krásné, tiché, uprostřed zdravé přírody, daleko od měst a hemžení lidí. Žádná civilizace na dohled.