ARÓNIE - velkokapacitní ptačí krmítko

07.09.2021

Kdybyste si zasadili, tak jako já, arónii před kuchyňské okno, od konce srpna byste si při vaření mohli užívat pozdně-letní přehlídku ptactva. Černé bobulky arónií jsou totiž jejich velmi oblíbenou pochoutkou. Keř či stromek arónie se v tuto dobu stává rušnou křižovatkou ptačích tras.

Podle mých zkušeností jsou černé jeřabiny oblíbené hlavně u kosů. Kosí algoritmus je jednoduchý - přiletí, sezobne kuličku, odletí. A tak pořád dokola, dokud není keř či stromek prázdný. Arónie se tak stává jakýmsi živým, bezúdržbovým krmítkem. A to se mi líbí.

Problém může nastat, pokud si černé jeřabinky nárokujeme jako svůj majetek a chceme je k vlastnímu pojídání či kuchyňskému zpracování. V tom případě jde o to, kdo je otrhá dříve - my nebo ptáci?

Je to nevyzpytatelné - člověk nikdy dopředu neví, jak rychle bobulky zmizí. Několikrát už se mi stalo, že z velkého a bohatě obsypaného keře plody kompletně zmizely během pár hodin. Zrovna, když jsem usoudila, že už jsou zralé a chystala jsem se je sklidit. Některé roky ale ptáci o bobulky zájem nejeví a ony tak zůstanou na keřích až dlouho do zimy.

Pokud tedy máme černých jeřabin jen tak tak pro sebe, můžeme použít síť proti ptactvu a keře jí preventivně zakrýt podobně, jako se to dělá třeba u vinné révy. Kdysi jsem použila k tomuto účelu jemnou záclonu a také to zafungovalo, i když na pohled to působilo poněkud neprofesionálně :)

Dejme tomu, že se nám podařilo bobulky uhájit. Můžeme je tedy sklízet a přebytky zpracovat. A to je dobře, protože jsou nutričně mimořádně bohaté, dalo by se říci zdravé až to praští. Receptů na jejich zpracování je jistě plný internet.

Výhodou černých jeřabin je to, že pokud jsou zabezpečeny, vydrží velmi dlouho na keřích a neopadávají. Bobulky dosáhnou plné zralosti a pak se začnou postupně, pomalu scvrkávat. I v této fázi jsou ještě většinou dobré a dají se konzumovat. Pamatuji si, jak naše děti, když byly malé, pojídaly tyto bobulky naveliko. Vždycky je prozradila tmavě fialová zašmudlaná pusa :) Aróniová šťáva totiž hodně barví, na to pozor.

I otrhané plody vydrží neuvěřitelně dlouho uskladněné, třeba ve slabší vrstvě v přepravce na suchém, vzdušném místě. Dají se tak dlouho do zimy postupně ujídat či ubírat na zpracování.

Mám radost, že se u nás arónie dají velmi lehce pěstovat, a že z nich můžeme mít užitek jak my lidé tak i opeřenci. Co se týká přetahování se o úrodu, ideální asi bude vyjít ptáčkům vstříc tím, že zasadíme keřů více, aby bylo dost pro obě strany. Samozřejmě pokud máme tu možnost a dostatek místa. Jeden či více keřů tak můžeme považovat za svůj vlastní zdroj cenných bobulek a ty ostatní můžeme brát jako přirozená a vskutku velkokapacitní ptačí krmítka.

Přeji hodně úspěchů při pěstování a také radosti při sledování ptačího reje na vašich aróniích. Užijte si to tak, jako jsem si to užila já při dnešním vaření, při kterém jako vedlejší produkt vznikl tento článek :)