Pokaždé, když se náhodou připletu k nějakému sportovnímu přenosu, všichni členové rodiny už předem ví, že dříve či později poznamenám: "To by byli zahradní brigádnící!". Při pohledu na ta silná a vytrénovaná těla mě okamžitě napadá: To by se kopaly díry pro stromky! To by se stavěla suchá zídka! Tak obrovské množství energie, které vynaloží na svůj...
Každá odrůda má svůj příběh. Příběh toho, jak vznikla. Vždycky je za ní konkrétní člověk, který ji buď vyšlechtil, nebo ji třeba objevil jako náhodný semenáč. Tyto příběhy mě zajímají. Stromy se tak pro mě stávají více osobitými. A pokud je způsob jejich vzniku něčím neobvyklý, pak o to víc. Právě takový příběh má třešeň s názvem KORDIA – krásná...
Pohledem do kalendáře zjišťuji, že se koncem dubna slaví Mezinárodní den DNA. Den, který nám připomíná důležitý milník světové vědy, a to objevení struktury molekuly DNA, nositelky genetické informace. Zaujalo mě to. Co kdybych tuto událost taky nějak oslavila? Třeba alespoň tím, že se zamyslím, jaké geny v sobě vlastně nosím. Jaké zájmy, sklony či...
Vždycky jsem byla velkou milovnicí podzimu. Barevné listí, zralá jablka na stromech, ranní mlhy, atmosféra prosycená nostalgií. Úbytek slunečního svitu ve mně chmury nevyvolává. Ani vítr či deště. V tomto směru jsem poměrně odolná. Co mi ale vždycky vadilo, byly odkvetlé květinové záhony. Proto jsem všechna ta seschlá květenství, stonky i velké...
Kratičké osobní zamyšlení z naší zahrádky, popsané ve verších.
Slimáci jsou v zahradách už tak rozšířeným tvorem, že si jistě zaslouží i pár veršů:
Když jsem před bezmála dvaceti lety sázela na naši zahradu mišpuli obecnou, neměla jsem s ní ještě žádnou zkušenost. Na vlastní oči jsem ji nikde růst neviděla. Dočetla jsem se ale, že přináší zvláštní, chutné ovoce. A právě po něm jsem zatoužila. Byl to další krok k ovocné soběstačnosti mé rodiny. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že mě čeká setkání...
V mých očích je kosení trávy krásnou, troufám si říct přímo povznášející činností. Místo toho, aby člověk obsluhoval burácející sekačku, vezme do ruky kosu a za ranní rosy vyjde vstříc probouzející se přírodě. Splyne s kosou v jeden tichý, harmonický celek a ladnými pohyby zkracuje zelené vlasy naší matky Země. Když techniku kosení zvládne opravdu...
Po zemi chodím už čtyřicet sedm let. Moje nohy kráčí automaticky, v dávno naučeném rytmu. Při chůzi myslím na plno věcí – kam jdu, jakou práci mám udělat, koho jsem před chvílí potkala, a co připravím k večeři.
Život se mnou není lehký. Velmi ráda totiž množím rostliny. Když se ve mně probudí množitelská vášeň, naseju či nařízkuju spoustu rostlin snad všeho druhu. Pěkné keře do živých plotů, jedlé trvalky, květiny. Prostě všechno, co mě zaujme a co bych ráda vyzkoušela na svém pozemku.
Krycí názvy obvykle nepoužívám. Název ROŠŤÁK je ale jednou z výjimek. Vymyslela jsem si ho jako označení pro speciální místo na zahradě, které je určené k líhnutí hadů, slepýšů a ještěrek. Asi bych mu měla říkat HADNÍK, což je výraz, který se v permakulturních kruzích už docela zažil.
Několik posledních let jsem si vždycky v červnu přichystala na noční stolek knížku Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. Slavné dílo, které jsem kdysi, coby studentka anglistiky, měla za úkol přečíst a nepřečetla. Teď, po mnoha letech a už jako zahradnice, jsem na ně začala být zvědavá. Zajímalo mě, jestli je v této divadelní hře zachycená...
Kdybychom při vytváření zahrady postupovali stejně, jako slavný malíř Claude Monet, dospěli bychom k podobnému výsledku jako on. K zahradě, která může sloužit jako předloha k nádherným obrazům. Proč se tedy nenechat inspirovat člověkem, který nejenže rád maloval, ale byl i nadšeným zahradníkem a velkým obdivovatelem krásy rostlin?
Kdybych měla najít pro japonské topoly nějaké přirovnání, nazvala bych je formulí 1 rostlinného světa. Mají totiž schopnost fantasticky rychle růst. Mezi stromy naší zahrady si drží jasné prvenství, a to s velkým náskokem před všemi ostatními. A právě tato jejich kvalita byla důvodem, proč jsme se rozhodli si je zasadit.
Před nedávnem jsem měla takové "cizokrajné" období. Ne že bych cestovala do cizích zemí, ale často jsem si připravovala čaj z bylin, které vyrostly velmi daleko od nás. Třeba v Amazonii. Už jen jejich názvy, třeba pralesní máta nebo motýlí květ, mě hřály u srdce a rozechvívaly mé dětské touhy po dobrodružných výpravách přes moře a oceány.
Od té doby, co zahradničím, stále více žasnu nad tím, jak snadno je příroda množitelná. Jak málo stačí k tomu, aby vyklíčilo nebo se zrodilo něco nového. Tato základní vlastnost přírody má samozřejmě svá pro i proti. Pro tuto chvíli se pojďme zabývat tím čistě radostným. A to ve sféře zahradní, ba přímo ekozahradní.
