Blog

Vlastně bych byla mnohem raději, kdyby se tento příběh nezakládal na pravdě. On je ale skutečný, a to od začátku až do konce. Před pár lety se odehrál na naší zahradě. A protože se pro mě stal nezapomenutelným, rozhodla jsem se ho zveršovat. Tentokrát, při vymýšlení rýmů, jsem se dokonce už i pobavila :)

Byla jednou jedna hrušeň. Zasadil ji můj tatínek, svým založením podobný králi Miroslavovi, svému jmenovci. Hrušeň rostla a jak léta běžely, přibyl k ní ještě rodinný domek, tři dcery a syn.

Stará moudrost praví, že šaty dělají člověka. A také se říká, že zahrada je odrazem člověka, který o ni pečuje. Jak to spolu souvisí? Řekla bych, že velmi. Všimla jsem si, že lidé, kteří mají rádi přírodní zahrady, mívají často podobný styl oblékání. Jednou se mi dokonce stalo, že jsem přijela na zahradní konzultaci k paní, která byla oblečená...

Kdybyste vyrůstali ve stejné rodině jako já, byli byste na podzim svědky typického rodinného výjevu. Můj tatínek až skoro obřadně vytahuje z nejhornější poličky list papíru, pečlivě uložený v pevném obalu. Prohlíží si ho s důležitým výrazem v tváři a praví: "Ták, podíváme se, v jakém pořadí budeme sklízet jablka a hrušky." Ten vzácný kus papíru...

Pokaždé, když se náhodou připletu k nějakému sportovnímu přenosu, všichni členové rodiny už předem ví, že dříve či později poznamenám: "To by byli zahradní brigádnící!". Při pohledu na ta silná a vytrénovaná těla mě okamžitě napadá: To by se kopaly díry pro stromky! To by se stavěla suchá zídka! Tak obrovské množství energie, které vynaloží na svůj...

Každá odrůda má svůj příběh. Příběh toho, jak vznikla. Vždycky je za ní konkrétní člověk, který ji buď vyšlechtil, nebo ji třeba objevil jako náhodný semenáč. Tyto příběhy mě zajímají. Stromy se tak pro mě stávají více osobitými. A pokud je způsob jejich vzniku něčím neobvyklý, pak o to víc. Právě takový příběh má třešeň s názvem KORDIA – krásná...

Pohledem do kalendáře zjišťuji, že se koncem dubna slaví Mezinárodní den DNA. Den, který nám připomíná důležitý milník světové vědy, a to objevení struktury molekuly DNA, nositelky genetické informace. Zaujalo mě to. Co kdybych tuto událost taky nějak oslavila? Třeba alespoň tím, že se zamyslím, jaké geny v sobě vlastně nosím. Jaké zájmy, sklony či...

Vždycky jsem byla velkou milovnicí podzimu. Barevné listí, zralá jablka na stromech, ranní mlhy, atmosféra prosycená nostalgií. Úbytek slunečního svitu ve mně chmury nevyvolává. Ani vítr či deště. V tomto směru jsem poměrně odolná. Co mi ale vždycky vadilo, byly odkvetlé květinové záhony. Proto jsem všechna ta seschlá květenství, stonky i velké...

Kratičké osobní zamyšlení z naší zahrádky, popsané ve verších.

Slimáci jsou v zahradách už tak rozšířeným tvorem, že si jistě zaslouží i pár veršů:

Když jsem před bezmála dvaceti lety sázela na naši zahradu mišpuli obecnou, neměla jsem s ní ještě žádnou zkušenost. Na vlastní oči jsem ji nikde růst neviděla. Dočetla jsem se ale, že přináší zvláštní, chutné ovoce. A právě po něm jsem zatoužila. Byl to další krok k ovocné soběstačnosti mé rodiny. Vůbec by mě tehdy nenapadlo, že mě čeká setkání...

V mých očích je kosení trávy krásnou, troufám si říct přímo povznášející činností. Místo toho, aby člověk obsluhoval burácející sekačku, vezme do ruky kosu a za ranní rosy vyjde vstříc probouzející se přírodě. Splyne s kosou v jeden tichý, harmonický celek a ladnými pohyby zkracuje zelené vlasy naší matky Země. Když techniku kosení zvládne opravdu...

Po zemi chodím už čtyřicet sedm let. Moje nohy kráčí automaticky, v dávno naučeném rytmu. Při chůzi myslím na plno věcí – kam jdu, jakou práci mám udělat, koho jsem před chvílí potkala, a co připravím k večeři.

Život se mnou není lehký. Velmi ráda totiž množím rostliny. Když se ve mně probudí množitelská vášeň, naseju či nařízkuju spoustu rostlin snad všeho druhu. Pěkné keře do živých plotů, jedlé trvalky, květiny. Prostě všechno, co mě zaujme a co bych ráda vyzkoušela na svém pozemku.

Krycí názvy obvykle nepoužívám. Název ROŠŤÁK je ale jednou z výjimek. Vymyslela jsem si ho jako označení pro speciální místo na zahradě, které je určené k líhnutí hadů, slepýšů a ještěrek. Asi bych mu měla říkat HADNÍK, což je výraz, který se v permakulturních kruzích už docela zažil.

Několik posledních let jsem si vždycky v červnu přichystala na noční stolek knížku Sen noci svatojánské od Williama Shakespeara. Slavné dílo, které jsem kdysi, coby studentka anglistiky, měla za úkol přečíst a nepřečetla. Teď, po mnoha letech a už jako zahradnice, jsem na ně začala být zvědavá. Zajímalo mě, jestli je v této divadelní hře zachycená...