Zahradní manévry
Vlastně bych byla mnohem raději, kdyby se tento příběh nezakládal na pravdě. On je ale skutečný, a to od začátku až do konce. Před pár lety se odehrál na naší zahradě. A protože se pro mě stal nezapomenutelným, rozhodla jsem se ho zveršovat. Tentokrát, při vymýšlení rýmů, jsem se dokonce už i pobavila :)
Suchá zídka, dávný sen
poskládat kámen na kámen,
už mi to zase nedá
a oko mé kameny hledá
pilně a odhodlaně.
•
Štěstí zjevuje se nečekaně,
když stodolu rozebranou
jen pár mil za naší branou
člověk milý nabízí mně
a to velmi výhodně.
•
Majitel, dobrák od kosti
celé akce rád se zhostí,
prý má plno zkušeností
s dopravou šikovnou,
kontejnerovou.
•
Cenu stanovil si pevnou
za kámen i s dopravou,
pak ochotně a rád
pomohl nám nakládat
s celou svojí rodinou.
•
Snad odměnu mi vesmír dal,
že tohle pro mě přichystal.
Dál budu hodná, slibuji!
A radostně si libuji
netušíc, co bude dál.
2. část:
Kontejner v odstínu modré
doveze prý zítra k nám
řidič profesionál.
Ráno, na travičce mokré
on do díla se dal.
•
Já čekám v místě určení
na svůj náklad kamení,
za volantem kluk, nízký věk,
sotva z lavice školní se zved,
snad řidičské zná umění!
•
Váhám, zda rozumné je hned
teď po lijáku do zahrady vjet,
to pak přece hlína
chová se jak plastelína,
to měl by řidič vědět.
•
Čekám, že místo prozkoumá si,
on však sněd všechnu moudrost asi
a tento mladý odborník
směle vjíždí na trávník
a chce se držet trasy.
3. část:
V zatáčce první ubral plyn,
tím auto svoje zpomalil,
teď naprázdno se točí kola,
já hledím jako zjara,
jak snadno se tam uvěznil.
•
Točí koly tam a sem,
chce se dostat z díry ven,
motor hučí čím dál víc,
však nepomáhá vůbec nic
a z hlíny už je řídký džem.
•
Nechci kecat do oboru,
však vím, že touto taktikou
jen hloubí propast velikou
a místo jízdy nahoru
spíš mizí v hloubi kráteru.
•
Obchází auto dokola
a přemýšlí, co s tím,
čeká snad, že teď já
mu s tím poradím?
A zlostně kopne do kola.
•
Pak pokládá mi otázku,
zda traktor nemá nablízku
soused či známý můj,
že musí ho mít stůj co stůj,
prý další má hned zakázku.
•
Já ochotně hned zavolám
do všech světových stran,
mám naději na velký traktor,
však nečekaný je tu faktor,
on v dálce je teď zaměstnán.
4. část:
Náš mladý řidič zříc,
že není z toho nic,
on zázračně si vzpomene
a s traktorem se přižene
švarný kámoš od Hranic.
•
Hned přepadá mě tušení,
že není to chlap zkušený,
on mladičký je muž
a já si říkám: Kuš!
Snad zletilý je už!
•
Cítím v kostech další drama,
teď vymyslet mám zřejmě sama,
jak dostat traktor před náklad.
Jistá věc je jedna:
objet nejde, ani nápad!
•
Ať můžete to dobře chápat:
náklad zůstal uvězněn
v samém vjezdu na náš grunt.
V cestě úzké jako lunt
teď vězí jako obří špunt.
•
Levitace? Vrtulník?
Nebo znáte jiný trik?
"Paninko" už na čele má pot
"co tak obětovat živý plot?"
Já skoro padám do mrákot.
5. část:
Však škodu silně omezíme
a růžičky vám zachráníme,
vždyť zůstanou jen mezi koly
a ohnou svoje pružné stvoly,
my dobře si to rozměříme.
•
To nevíte, že navigace
je základ každé dobré práce?
Teď ustupte, my projedeme
a s přesností ostrostřelce
vyřeší se situace.
•
Traktor vjíždí mezi keře,
navigátor ve střehu,
přední kola míjí růže.
Hurá! Sláva! Nuže,
šťastný konec příběhu?
•
Navigátor mladičký
žel nevšimnul si ani,
že traktor má i kola zadní,
ta vjíždí na střed růžičky
až zakřupaly větvičky.
6. část:
Řidič je však bojovník,
už zapřažený je ten macek
a nalezen byl vhodný plácek,
tam odtažen byl přepravník
a kámen sjíždí na trávník.
•
A teď celé akce tečka:
ladná, svižná obracečka
obou strojů mohutných,
pevným lanem spojených.
Kdo prý počká, ten se dočká.
•
Doleva, doprava, šikmo nahoru,
otočit, zatlačit, kousek zpět,
je to skoro k nevíře,
kam všude se dá vjet.
Snad stačí nafta traktoru!
•
Tenhle keř tu musí být?
Nešlo by ho přesadit?
Příliš velký? Dobrá tedy,
však buďte vděčná za ohledy,
já oklikou to zkusím vzít.
•
Stojím, hledím, nedýchám,
jak ti kluci bezradní
kříží prostor zahradní.
Pozor, strom!
Copak je tu tankodrom?
•
Asi nejsem vůbec sama,
kdo má jasno v tom,
jak dopadlo tohle drama.
Jak divou zvěří rozryta
hluboká všude koryta.
7. část:
Jak dořešit teď situaci?
Omluvou, slevou, pomocí?
Kluci našli jiný klíč:
zmizet hodně rychle pryč.
Tak se řeší věci přeci!
•
Bez loučení, bez pozdravu,
stroje odfrčely v dál.
Oddychuji.
Ze stresu zmožená,
klepou se mi kolena.
•
Jak tak sedím v hnědé spoušti,
třesavka se mě už pouští,
však jedno zatím netuším:
Ač skončily už manévry,
ještě není konec hry!
8. část:
Dalšího dne telefonát,
hodný pán od kamení,
prý jak si to má přebrat,
když na fakturu hledíce
platit má dva tisíce.
•
Co se u vás dělo, probůh?
Proč platit mám ty vícepráce,
když složit náklad trvá krátce?
Podivná to situace!
Zas úsměv na tváři mi ztuh.
•
Všechno nešlo u nás hladce,
popisuji strojů tance
a nemám žádný pocit viny.
Vážně? Divné! On od řidiče
slyšel příběh zcela jiný:
9. část:
O velmi umanuté paní,
on do zahrady vjíždět nechtěl,
na hlavu snad z hrušně sletěl?
S odpuštěním snad jen kretén
vjel by na tak měkký terén!
•
Však tahle paní přísná
prý pohledem svým o něj křísla
a káže, jak patřil by jí svět:
"Vy musíte do zahrady vjet!
A to hned!"
•
Strach netřeba mít ani,
vždyť parkuje tu za rohem
traktor s velkým motorem.
Riskantní? Ani zdání!
On přijel by na moje přání.
•
Proč měl by platit ze svých daní,
co způsobila tahle paní?
Zcela nevinný je přece on,
všech řidičů šampion.
To nefér bylo jednání!
10. část:
Po dechu jen lapnu,
síly svoje napnu
a nevinu chci dokázat.
Však marné je to snažení:
tvrzení proti tvrzení.
•
Pán vlídně se mnou hovoří,
asi v duši jasně tuší,
že děje se mi příkoří.
Však důkaz žádný není k mání,
situace k popukání!
•
On líčí mi pozici svou:
teď řeší stavbu velikou
a služeb firmy přepravní
žádá si často a rád,
tak nechce si je rozhádat.
•
Když to slyším, cítím hned,
že je to pro něj tenký led
a tudy nepohnem se vpřed.
Sama proto nabízím,
že tisícovku přihodím.
•
Milá paní, nejsem sketa,
vím, co je to etiketa,
svou tisícovku taky dám
a plácneme si na to tedy,
že každý platí půlku škody.
11. část:
Dovoz kamení – skvělé školení!
Už vím, jak na světě to chodí
a to se přece vždycky hodí.
Od té doby, na mou věru,
mám se více na pozoru!
•
Do zahrady už dá se zase vjet,
tuny hlíny, mraky práce,
co vám budu vyprávět!
Však suchá zídka, dávný sen,
teď v realitu proměněn.
Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková