Zahradní sporty

Pokaždé, když se náhodou připletu k nějakému sportovnímu přenosu, všichni členové rodiny už předem ví, že dříve či později poznamenám: "To by byli zahradní brigádnící!". Při pohledu na ta silná a vytrénovaná těla mě okamžitě napadá: To by se kopaly díry pro stromky! To by se stavěla suchá zídka! Tak obrovské množství energie, které vynaloží na svůj sportovní výkon, by se dalo tak krásně zužitkovat na zahradě! Třeba právě na té naší.

Sama nejsem žádné lamželezo a jediné, co mě občas při zahradničení brzdí, je nedostatek vlastních sil. Proto ve mně asi vzniká i kapka té obyčejné lidské závisti. Však se také můj komentář obvykle dočká rychlé reakce: "Mami, nezáviď!", případně: "Hezky sama potrénuj!".

Jak se na obrazovce střídají různé sportovní disciplíny, napadá mě, že při zakládání zahrady jsme si už vlastně užili sportovního klání všeho druhu. A tak trochu zavzpomínám.

Jako první by stály za zmínku bahenní zápasy. Přesně tak jsme se totiž cítili, když jsme osévali náš nově nabytý pozemek – zorané a povláčené pole. V jedné části už poměrně proschlého pole jsme se zničehonic začali propadat do bahna takovým způsobem, že jsme mysleli, že tam uvízneme už navždy. Dokončení této práce bylo rozhodně slušným sportovním výkonem.

Následovalo hloubení mnoha a mnoha děr, což dobře potrénovalo naše bicepsy a také zádové svalstvo. Něco na způsob posilovny. Následující den to bylo vždycky jasně znát.

Naštěstí jsme nebyli odkázaní jen na své vlastní síly, ale užívali jsme si i trochu toho motorsportu. Po zahradě jsme rozváželi vodu, tyčky, pletivo a mulčovací materiál autem. Později, když naše děti povyrostly, využili jsme zahradního prostoru k výukovým lekcím. Obě naše děti se učily řídit i ježděním po zahradě, což si v té době žádalo už pěknou dávku pozornosti. Dalo by se to nazvat slalomem mezi stromky a obřími krtinci. Velmi je to bavilo. Na rozdíl ode mě tak náš syn už dávno umí spolehlivě couvat i s naloženým vlekem.

Kdo zažil rozsáhlejší mulčování slámou, tak ví, kolik sil stojí přemístit tento materiál na přesná místa určení. Obzvláště tehdy, když sláma nedopatřením zmokne. To se pak původně lehké balíky promění v pořádně těžká závaží. Nakládat je na vlek nebo zahradní kolečka by se dalo směle přirovnat ke vzpírání.

I vrh koulí se dá na zahradě zažít. Třeba když potřebujete před prvními mrazíky rychle sklidit dýně. Vytvořením živého řetězu ze všech vlastních i ostatních právě přítomných dětí to jde jedna báseň. Které z dětí by odmítlo možnost vrhat dýněmi do rukou kamaráda? Bez větších ztrát se tak dá bleskově přesunout celá dýňová úroda do kufru auta.

Pokud nám vyhovují sporty s duchovním přesahem, i v takových se můžeme na zahradě utužit. Když se natahuji pro ovoce v různých směrech a prapodivných úhlech a balancuji při tom na žebříku, připadám si jako na lekci jógy. V duchu můžu filozofovat: Spadnu či nespadnu? Toť otázka!

Zahrada ve své různorodosti může dát vzniknout i úplně nové sportovní disciplíně. Při hrabání sena a jeho přemisťování k čerstvě vysazeným keřům u nás vznikla forma sportu hod senem na hlavu. Ukázala se být až nečekaně populární v kategorii dorostenců.

Ze všech sportů u nás ale vždycky vévodila pěší turistika. Té si vzhledem k podlouhlému tvaru naší zahrady užíváme opravdu vrchovatě. Z jednoho konce na druhý je to celých tři sta metrů. Pokud si tedy s sebou zapomeneme něco vzít, třeba košík na ovoce, čeká nás klidně i půlkilometrová procházka. Když se člověku nechce, pak musí zaimprovizovat a upotřebit všechno, co má zrovna u sebe.

Kolektivní sporty jsme praktikovali hlavně v době, kdy byly naše děti malé. S jejich rostoucím věkem se popularita společných zahradních prací prudce snižuje. Synovy sportovní aktivity se z větší části přesunuly do skutečné tělocvičny a dcera zase ráda vyráží na túry po krajině. Když jsme se pokoušeli přivést je k zahradním sportům silou rodičovské autority, moc úspěšní jsme nebyli. To pak mají tyto zahradní aktivity se sportem společné už jen názvy – trojboj, případně čtyřboj, podle toho, kolik nás na zahradě právě je. Místo radosti se různě handrkujeme a jediné, co se v těchto chvílích dá trénovat, je síla našich nervů.

A jsme u jádra pudla. Slovo sport je totiž anglosaského původu a odvozuje se od slova DISPORT, což znamená OBVESELENÍ či ROZPTÝLENÍ. A tak by to v ideálním případě mělo i na zahradě být. Pokud člověk při zahradní práci nepociťuje ani stopu radosti, pak to není sport, ale DŘINA. Zahradničení se tím stává pouhou "činností na redukci energie", jak ji nedávno definoval náš syn.

Když se ale vrátím k zahradním sportům v tom pravém slova smyslu, nemůžu si nevšimnout jejich blahodárných účinků na zdraví. Pozoruji je na mnoha lidech ve svém okolí. Třeba na svých rodičích. V důchodu tráví na zahradě celé dny od jara až do zimy. Maminka ve svých 78 letech pěstuje spousty zeleniny a můj 85letý tatínek seče trávu, stará se o stromy a připravuje dřevo na zimu. Společně sklízejí ovoce. Zahradničení je oba moc baví a svou další oblíbenou disciplínou, jíž je vzájemný slovní šerm, si okořeňují své přes padesát let trvající manželství.

Zahradničení je pro ně vlastně takovou gymnastikou, jejíž definice je následující: Je to soubor tělesných cvičení, jehož cílem je všestranný rozvoj lidského těla a udržení zdatnosti a celkově dobré výkonnosti. A to můžu rozhodně potvrdit. Zdá se, že neztrácejí svalovou hmotu, jak bývá ve starším věku obvyklé. Nedávno mě skoro šokovalo, když jsem viděla maminku, jak svižně se sehnula pro spadené klíče. Taková mrštnost a ohebnost pár let před osmdesátkou! Je znát, že jsou zvyklí na pravidelný a rozmanitý pohyb. Tak nějak bych si to přála i já.

Kdybych měla zahradničení zařadit do jedné jediné sportovní disciplíny, byl by to určitě běh na dlouhou trať. To mi přijde nejvýstižnější. Od sázení prvních stromů po nádherný a zdravý přírodní ekosystém je to pořádný kus cesty.

Pomyslnou sportovní medailí pak může být cokoliv ze zahrady, co přinese člověku radost. Jistojistě ji získá každý z účastníků, i ten méně zdatný, pomalejší, leč vytrvalý.

A tak zahradním sportům ZDAR!

Příklady zahradních medailí:

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková

Kreslený obrázek - zdroj Pixabay