Rajčatová zvědavost
Lidská zvědavost má mnoho podob. Někdo rád zkoumá kulturu tichomořských národů, jiný je zvědavý na fungování leteckých motorů, další je ponořen do studia ještěrek.
Jedním z objektů mé zvědavosti je poznávání rozmanitých chutí, barev a tvarů rajčat. Nestačí mi pěstovat pár odrůd. Zkouším stále nové a nové, ochutnávám je, srovnávám a postupně si tak vytvářím svůj rajčatový TOP sortiment.
Mám dojem, že co se týká rajčat, rozdělují se lidé na dvě základní skupiny. Jedni je milují a druzí přímo nesnášejí. V naší rodině se to přihodilo následovně - já s manželem je zbožňujeme a naše dvě děti by se jich nedotkly ani z dálky klacíkem.
Člověka to trošku zamrzí, když má na zahradě šestimetrový skleník, ideální pro pěstování právě těchto lahůdek. Ale co se dá dělat, svým chutím člověk neporučí. V tomto případě je tedy má pozornost upřena na blaho mé a mého manžela.
Vždycky po pár letech, jako třeba letos, mě popadne veliká chuť si zaexperimentovat a rozhodnu se pro "zkušební rajčatový rok". V praxi to znamená, že si seženu mnoho odrůd, které jsem ještě nikdy nepěstovala, a zaplním jimi náš skleník.
Dříve jsem postupovala tak, že jsem každý rok ke svému obvyklému sortimentu přidala dvě nebo tři nové odrůdy k vyzkoušení. Také to přinášelo výsledky. Teď ale dávám přednost koncentrovanějším akcím. Od každé odrůdy si předpěstuji jen dvě sazeničky, abych měla prostor vyzkoušet jich během jedné sezóny co nejvíce. Letos jich kupříkladu bylo třináct.
Tento způsob přináší velkou výhodu, a to možnost srovnávat chutě mnoha odrůd mezi sebou ve stejném časovém období. I když si třeba z předešlých let pamatuji, že mně určitá odrůda chutnala, většinou si chuť nevybavím přesně. Když si ale utrhnu rajče z jednoho keříku a hned potom z druhého, jasně poznám, které je lepší. Tomu dám v dalším pěstování přednost.
Pro snadnou orientaci v odrůdách používám nepromokavé štítky, na které napíšu název odrůdy a připevním přímo na tyčku k rajčeti. Velmi se mi to osvědčilo. Při ochutnávání hned vidím, o kterou odrůdu se jedná. Nemusím se shánět po seznamu zakresleném na papíru, nebo se spoléhat na svou paměť.
V průběhu sezóny se rozhoduji, které odrůdy už dál pěstovat nebudu. Třeba proto, že jejich plody hodně praskají, jsou málo úrodné nebo mi nesedí jejich chuť. Odolnost proti plísni díky skleníku řešit nemusím. U některých odrůd si nejsem jistá, a tak jim dám ještě šanci v příštím roce. Jen z několika málo odrůd se stanou stálice mého sortimentu. Jsou to právě ty, ke kterým mě to při mých zážitkových toulkách skleníkem přitahovalo nejvíce.
Důležitou součástí těchto experimentů je zapisovat si názvy odrůd a poznatky z jejich pěstování, třeba do speciálního sešitu. Nestane se potom, jako se to přihodilo mně, že zkouším tu stejnou odrůdu několikrát po sobě v domnění, že jsem ji ještě nikdy nepěstovala :)
Během zkušebního roku rajčata nesemenařím, protože odrůdy rostou velmi blízko u sebe. Semínka z vlastních rostlin si beru až v běžném roce, kdy rajčata nepěstuji v tolika odrůdách. Rostliny jsou pak ve skleníku ve skupinkách, kdy jsou stejné odrůdy sesazené k sobě. Opylení cizí odrůdou už tedy není tak rizikové.
Krásným výsledkem všeho toho zkoušení je, že postupně objevuji přesně to, co nám vyhovuje a přináší největší potěšení. Třeba výjimečně sladkou chuť, jakou mají drobnoplodá rajčátka 'Goldkrone' a 'Bite Size'.
Rajče s nádherně oranžovými plody ve tvaru srdce, jak už napovídá jeho název 'Heart of Gold' (Srdce ze zlata).
Kvalitní stará odrůda 'Hanácké nejranější' opravdu vyniká rychlostí, s jakou začínají dozrávat jeho plody.
Nebo třeba 'Green Tiger' - rajče netradiční zelené barvy a nečekaně lahodné chuti, které se díky svému podlouhlému tvaru velmi pohodlně jí. Neznám jiné rajče, u kterého bych měla ten zábavný pocit, že snad pojídám nějakého mimozemského živočicha. Osobním preferencím se prostě meze nekladou, a o tom to celé je.
Rajčatových odrůd je obrovské množství a stále vznikají nové a nové. Jejich zkoušení by tedy mohlo být disciplínou na celý život. Uvidím, jak dlouho mě má rajčatová zvědavost bude držet.
Moje děti podnikají pokusy přesměrovat mou zvědavost na zcela jinou oblast. Třeba na zkoušení receptur na bábovky všemožných chutí, barev a velikostí. Zatím to sice mou přirozeností není, ale do budoucna ani tuto možnost nevylučuji. Možná se za pár let na mém blogu objeví článek s názvem "Bábovka z ekozahrady na sto způsobů" :)Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková