PERMASEMÍNKA - s Markem Kvapilem o šlechtění zeleniny i v domácích podmínkách

Vždycky jsem považovala šlechtění nových odrůd za jakousi "královskou" zahradnickou disciplínu. Ráda jsem si pročítala všelijaké šlechtitelské příběhy a tak trošku záviděla všem těm učeným odborníkům, kteří se tomuto oboru věnují. Lákalo mě také si vyšlechtit něco svého, byť neoficiálního. Ale připadlo mi to jako příliš velké sousto.

Mimořádným povzbuzením byl pro mě proto přístup Marka Kvapila, zakladatele moravské osivářské společnosti Permasemínka (www.permaseminka.cz). Kromě vytváření kolekce nehybridních semen vhodných pro pěstování bez chemie se zabývá i vlastním šlechtěním. Dokonce povzbuzuje lidi, běžné zahrádkáře, aby se i oni do této zajímavé a napínavé činnosti pustili. A to je přece hozená rukavice!

Marka Kvapila jsem si přizvala k rozhovoru, aby nám o tomto tématu popovídal podrobněji. V první části se zabýváme šlechtěním přímo v Permasemínkách, tedy činností na profesionální úrovni. V části druhé se ptám na konkrétní postupy a tipy při šlechtění v běžných podmínkách na vlastních zahradách či zahrádkách.

O šlechtění v Permasemínkách:

Co je to vlastně "šlechtění rostlin" ?

Pro mě osobně je šlechtění zlepšování rostlin nebo tvoření nových odrůd nebo populací. Vysvětlil bych to takhle úplně jednoduše. Co ale znamená to "zlepšování"? Pro každého to může být něco trošku jiného.

Nějak to bude vnímat vědecký šlechtitel, který pracuje pro velkou osivářskou, šlechtitelskou, možná i chemickou společnost, třeba pro Monsanto. A úplně něco jiného to může být pro člověka, který se věnuje šlechtění v odlišných podmínkách a s jiným cílem.

Takže pokud se třeba amatér, zahrádkář, rozhodne něco si vyšlechtit, bude mít pravděpodobně dost jinou představu o tom, čeho chce dosáhnout a jaké má potřeby, než profesionální šlechtitel pracující pro velkou osivářskou firmu. Právě to "zlepšování" se bude lišit podle toho, kdo je tím, kdo rostlinu zlepšuje.

Co Vás osobně k tomuto oboru přivedlo?

Šlechtitelství není moje původní oblast vzdělání. Studoval jsem humanitní obory - filozofii a sociologii. Ke šlechtění mě přivedla jednak četba knížek Carol Deppe, zejména její knížky Breed Your Own Vegetable Varieties (Vyšlechtěte si své vlastní odrůdy zeleniny), a také zájem tvořit nové věci.

Když jsem se na zahradě učil semenařit, šlechtění mě přirozeně bavilo. Bavilo mě všímat si toho, jestli mezi rostlinami nejsou nějaké odlišnosti nebo v něčem výjimeční jedinci. Z těch jsem si pak bral semínka a postupnou selekcí jsem se začal pomalu dostávat k vlastním odrůdám.

Začínal jste i s permakulturou, že?

Ano, když jsem se stěhoval z města na venkov, hodně jsem četl permakulturní knížky. Byl jsem tím hodně ovlivněn a jsem vlastně stále. Určitě si myslím, že šlechtění je plně v souladu s permakulturním přístupem k pěstování.

Kde získáváte semena rostlin, které pak šlechtíte dál?

Využívám všechny pro mě dostupné zdroje, které jsou k dispozici. Nejvíce semen jsem schopný získat díky internetu, a to odkudkoliv. Co je dostupné přes internet, to používám. Můžou to být i běžné firmy nebo e-shopy, které prodávají semínka zajímavých odrůd, které u nás třeba nejsou ještě moc rozšířené. Můžou to být i různé semenářské skupiny nebo neziskovky, které se zabývají uchováním starých nebo nějakých vzácných odrůd v zahraničí. Taky některé genové banky, i když tam je trošku problém s legislativou. Lidé mi občas také něco sami přinesou - co dostali od svých rodičů nebo předků jako rodinné odrůdy nebo staré odrůdy. Tohle jsou základní zdroje, které jsou myslím k dispozici komukoliv.

Dokonce se dají využívat i genové banky. I my máme svou vlastní českou genovou banku, která by, pokud vím, měla pro účely šlechtění poskytovat zdarma semínka jakýchkoliv odrůd, které mají v archivu. Nicméně, je to podmíněné dohodou Standard Material Transfer Agreement. Člověk se musí zavázat, že s tím bude určitým způsobem nakládat. Kdyby z těchto semen něco vyšlechtil a chtěl to třeba prodávat, bude pak třeba muset odvádět nějaké poplatky. Jsou zde dané podmínky.

Obecně ve šlechtění ale platí pravidlo, které dnes začíná být ohrožené, což je podle mě hodně špatná věc. To pravidlo říká, že já jako šlechtitel můžu použít jakoukoliv již vyšlechtěnou odrůdu k vyšlechtění nové odrůdy. To znamená, že můžu vzít dvě libovolné odrůdy a i když jsou tyto odrůdy právně chráněné, můžu je zkřížit a v další selekci můžu šlechtit novou odrůdu, jejímž základem byly tyhle dvě právně chráněné odrůdy.

Tato právní ochrana funguje tak, že se vztahuje na konkrétní odrůdy, ale ne na to, co se z těchto odrůd odvozuje při dalším šlechtění. Je to princip jakési ochrany odrůd mezi šlechtiteli, který je ukotvený v legislativě. Dnes ale začíná být hodně silně zpochybňován tím, že se čím dál víc objevují patentovaná osiva, kde už tohle neplatí. Když si někdo zapatentuje nějakou odrůdu nebo vlastnost, tak se ta vlastnost jako taková nesmí vůbec objevovat v žádných jiných rostlinách. To znamená, že takto zapatentovaná odrůda vlastně není použitelná pro další šlechtění. Což je obrovský problém pro celou šlechtitelskou komunitu. Některé velké firmy o to ale usilují. V posledních letech se několika firmám podařilo takto zapatentovat u rajčat a jiných plodin některé znaky nebo odolnosti a podobně. Začíná to být právní, legální problém pro další šlechtění.

Sweet Meat Oregon Homestead - legendární dýně od ekologické šlechtitelky Carol Deppe

Jak dlouho trvá v Permasemínkách vyšlechtit novou odrůdu?

Hodně záleží na tom, o jaký druh se jedná. U vegetativně množených druhů, jako je například česnek, to může být otázka několika let. Potřebuji vytvořit pestrost a toho jsem u česneku schopný dosáhnout tím, když seženu pravá česneková semena. To znamená nikoliv pacibulky ani stroužky, ale opravdu semena, u kterých je potenciál pestrosti, a můžu tedy udělat výběr. Když z takového materiálu udělám výběr, tak tu jednu rostlinu, kterou vyberu, která vyrostla ze semínka a je odlišná od všech ostatních rostlin, pak dál množím už vegetativně. Tato odrůda už se nemění a je hotová poměrně rychle. Potom ale trvá dlouho, než se namnoží do takového množství, aby se vůbec mohla zaregistrovat a začít uvádět do oběhu. Vegetativní množení prostě trvá. U česneku to může být třeba 5-6 let.

Pokud jde ale o druh, který se množí klasicky generativně semeny, což je například rajče, tak to už může trvat déle. Jestliže je mým cílem opravdu stabilní odrůda, může to trvat klidně 10-12 let, než je odrůda hotová a připravená k uvádění do oběhu.

Pokud je ale mým cílem pestré osivo, což je něco trošku jiného než odrůda, může být tento proces kratší. V Permasemínkách například vzniklo rajče Vejce ptáka Ohniváka, které není odrůdou. Není tak uniformní, má větší pestrost, takže v tomto případě selekce netrvala tak dlouho. Tím, že je zde větší pestrost a méně uniformity, mohli jsme si dovolit to urychlit. Nicméně, toto rajče je stabilní v některých znacích - třeba v chuti, pevnosti plodu nebo v tom, že jde o rajče tyčkové. Má tedy určitou stabilitu. V jiných znacích má ale větší pestrost - třeba v barvě a tvaru plodu.

Vejce ptáka Ohniváka - vyšlechtěno ekologicky na farmě v Permasemínách

Toto je jedním z důvodů, proč v Permasemínkách děláme pestrá osiva. Nejsou odrůdami, ale něčím pestřejším. Je to i rychlejší. Když takový materiál uvedeme do oběhu, rychleji zjistíme, jestli se to lidem líbí nebo ne. U klasické odrůdy totiž člověk opravdu čeká 10-12 let. Pokud po 10 letech zjistí, že se to lidem nelíbí, tak těch 10 let přišlo vniveč. Když se nám celý proces podaří zkrátit na polovinu nebo na třetinu, je to skvělé. Zpětná vazba od komunity, pro kterou šlechtíme, je tak mnohem rychlejší a my se můžeme dřív poučit.

Kdo je autorem názvů nových odrůd z vašeho sortimentu? Připadají mi opravdu vydařené, třeba právě Vejce ptáka Ohniváka.

Většinu názvů vymýšlím já, ale snažím se to konzultovat s více lidmi. Se ženou, s dětmi doma a s lidmi tady v Permasemínkách. Než se název zoficiální, vždycky se ptám všech, co si o něm myslí. Snažím se ho případně i pozměnit. Vytvoření názvu se vyvíjí, trvá to, dáváme si s tím na čas. Vejce ptáka Ohniváka je můj název, stejně jako Hanácký paličák, název papriky Měňavka vymyslel můj syn Vojta. Salát Listonoh je můj název. Tohle ale není úplně naše odrůda, je to spíš náš objev z Rumunska, z Banátu.

Měňavka - vysoce adaptabilní paprika vhodná k semenaření a selekci vlastní lokální odrůdy

Co považujete za svůj zatím nejzdařilejší šlechtitelský výtvor?

Asi rajče Vejce ptáka Ohniváka. Naše nejprodávanější osivo vůbec. Jedná se o velmi rané tyčkové rajče s pevnými plody sladké chuti s dobrou odolností k praskání. Plody mohou být červené, oranžové a žluté.

Vejce ptáka Ohniváka - různé barvy plodů

Odkud čerpáte inspiraci pro vaši práci? Máte nějaký šlechtitelský vzor?

Velkým vzorem je pro mě určitě Carol Deppe. Mám moc rád i její knížky a také jsem dlouho sledoval její aktivity na různých diskusních fórech. Carol Deppe měla i svoji vlastní firmu Fertile Valley Seeds. Kdysi dávno jsem si tam objednával semínka, ale ona mi je nedoručila. Hodně lidí si na to tehdy stěžovalo, je to ještě dohledatelné na různých diskusních fórech. Něco se jí stalo, netuším co. Možná měla nějaké zdravotní komplikace, protože opravdu hodně objednávek bylo zaplacených, ale nikdy nedoručených. Vůbec jí to ale nevyčítám. Odpustil jsem jí to a zůstává mým velkým vzorem.

Samozřejmě se dívám i na jiné šlechtitele. Před několika lety jsme například byli na návštěvě u manželů Pourových. Pan Poura je šlechtitel, stejně jako jeho otec, který vyšlechtil zelí Pourovo červené (také se mu někdy říká Dobrovodské). Bylo to milé setkání, pěkně jsme si popovídali. Také jsme od nich koupili čističku na semena. Dostali jsme od nich ještě česnek, který jsem pojmenoval Pourův plzeňák. Teď ho množíme a časem bychom ho chtěli zařadit do sortimentu jako starou odrůdu, kterou jsme byli obdarováni.

Historická čistička semen od šlechtitele pana Poura z Dobré Vody u Hořic

O některých šlechtitelích se říká, že museli mít šestý smysl, který jim pomáhal při práci. Třeba Luther Burbank byl za své úspěchy považovaný téměř za šlechtitelského mága. Jakou roli hraje intuice ve vaší práci?

Intuice hraje určitě důležitou roli. Dalo by se říct, že šlechtění je vlastně na jedné straně aplikovaná věda, genetika, ale zároveň je to do určité míry i umění. Úplně všechno se nedá dopředu naplánovat a ani odvodit ze zákonů genetiky. Vždycky je zde nějaká část, která je nepředvídatelná, spontánní. Myslím si, že je důležité být tomu otevřený. Třeba i malinko pozměnit šlechtitelské cíle v průběhu selekce a šlechtění podle toho, co se objevilo z materiálu, se kterým člověk pracuje.

Luther Burbank byl skvělý v jedné věci - byl výborným pozorovatelem. Uměl si všímat různých vzorů a znaků na rostlinách a výborně s tím pracoval. I proto byl tak úspěšným šlechtitelem. Třeba jeho první a asi nejznámější šlechtitelský počin, odrůda brambory Burbank, vznikla následujícím způsobem: Pracoval v zelinářství nebo zahradnictví, kde pěstovali odrůdu brambory, která běžně netvoří semena. Mezi těmito rostlinami si všiml jedné, na které byla zelená kulička se semínky. A tak si ji vzal. Bylo tam asi 23 semínek, ze kterých vypěstoval rostliny. Jen dvě z nich byly životaschopné. Jednu z nich si vybral a ta se stala základem odrůdy, která byla nesmírně populární a stále se ve Spojených státech pěstuje.

Šlechtění je empirická činnost, při které člověk interaguje s materiálem, kde dělá selekci. Pozorování je důležité a vlastně souvisí s intuicí.

Myslíte si, že se dá tato šlechtitelská intuice v průběhu let rozvíjet?

Určitě. Například u rajčat teď vidím věci, které jsem před deseti lety neviděl. Všimnu si třeba hustoty internodií, různé tloušťky stonků nebo tvarů listů, což jsem dřív nevnímal. Když se na to člověk zaměřuje, pozoruje, všímá si, přemýšlí nad tím, tak se tato schopnost asi vyvíjí a zraje.

Pořád se ale v tomto směru mám hodně co učit. Řekl bych, že jsem úplně na začátku. Rozhodně se necítím být profesionálním šlechtitelem, ale spíš amatérem, protože jsem tento obor nevystudoval. Pokud se mi to ale podaří, šlechtitelství bych vystudovat chtěl. Tuto vizi mám, ale ještě si musím určité věci v práci zařídit, aby to bylo časově možné.

Hanácký paličák - nová odrůda česneku vyšlechtěná v Permasemínkách

Tak to vám držím pěsti. Zároveň si ale myslím, že hodně lidí, kteří takhle pracují mimo svůj původní obor, nakonec můžou dojít hodně daleko. Třeba i dál, než ti studovaní, protože je žene opravdový zájem, vášeň pro věc.

To si vůbec netroufám u sebe posuzovat. Pravda ale je, že to má výhodu i nevýhodu. Nevýhodou je, že spoustu věcí nevím a jsem v tom amatér. Výhodou možná je, že nejsem zatížený přístupy, které převládají v soudobém šlechtitelství. Takže mám možná větší svobodu to dělat trošku jinak.

V Permasemínkách provádíte šlechtění bez používání chemických postřiků. Je tohle častou praxí osivářských firem?

Myslím, že je to přesně naopak. Většina šlechtění se dělá v režimu konvenčního zemědělství, kde se plevele hubí herbicidy a používají se i jiné pesticidy. Samozřejmě že pokud se šlechtí na odolnost vůči některé chorobě nebo patogenu, tak se chemie používat nemůže, aby byla odolnost hodnotitelná. Ale na té obecné rovině to jde ruku v ruce.

Dokonce je to i tak, že se cíleně šlechtí odrůdy, které potřebují nějaké chemické ošetření nebo jsou třeba odolné proti herbicidům. To dělá Monsanto, které je myslím dnes už pod Bayerem. Tyto velké agrochemické korporace běžně šlechtí odrůdy a zároveň produkují chemii. Pak to prodávají jako set, jako balíček dohromady.

To je pak myslím velký problém i pro ekologického či běžného zahrádkáře, který chemii moc nepoužívá, nerozumí tomu nebo ji třeba používat nechce. Je to problém i pro ekologické zemědělce, protože většina odrůd je z konvenčního šlechtění. Tyto odrůdy nejsou přizpůsobené nebo zvyklé na pěstování v podmínkách bez chemického ošetření. Tyto odrůdy potom bez chemie nemusí růst tak dobře. A to je docela problém. Myslím, že je důležité snažit se šlechtit odrůdy, které ani při šlechtění nejsou vystaveny chemii a jsou tedy zvyklejší na přírodnější, ekologičtější podmínky.

O šlechtění v běžných domácích podmínkách:

Šlechtění se věnujete profesionálně a máte spoustu znalostí z oboru. Opravdu se může i laik na své zahradě pokusit o vyšlechtění vlastní odrůdy? Má to šanci?

Ještě znovu cítím potřebu zdůraznit, že nejsem profesionální šlechtitel v tom smyslu, že bych to vystudoval. Řekl bych, že jsem spíš takový trošku amatér než profesionální šlechtitel. Snažím se v tom ale vzdělávat a mám nějaké výsledky.

Ano, určitě lze šlechtit i na obyčejných zahrádkách. Pokud o tom někdo přemýšlí, tak bych ho chtěl povzbudit, ať to určitě zkouší. Není to vůbec nic složitého ani těžkého. Stačí být trošku všímavý, aplikovat pár jednoduchých principů a člověk si s tím může hrát. I na malé zahrádce je možné vyšlechtit opravdu zajímavé nové odrůdy. Je spousta příkladů z dějin šlechtění, kdy amatéři, obyčejní zahrádkáři nebo pěstitelé, objevili novou odrůdu nebo novou odrůdu vyselektovali. Tyto odrůdy se pak rozšířily mezi spoustu jiných pěstitelů a jsou známé dodnes. Takže určitě lze šlechtit i na zahrádkách.

Čarokvítky - jedlé vytrvalé macešky vyšlechtěné v Permasemínkách pro pestrobarevnost květů

Tak to je povzbuzující. Se kterými rostlinami byste doporučoval začít, pokud zatím nemáme se šlechtěním žádné zkušenosti? Máte nějaké tipy pro úplné začátečníky?

Asi nedokážu říct jeden konkrétní tip. Spíš bych to formuloval tak, že je asi ideální začít tím druhem a těmi rostlinami, které nejlépe znám a mám nejvíc zkušeností s jejich pěstováním. Když má někdo rád rajčata, pěstuje je a už třeba zkoušel víc různých odrůd, tak je nejlepší začít právě s rajčetem. Pokud to má někdo takhle s fazolemi nebo cuketami, tak začít s nimi. Šlechtění je totiž hodně o tom, že zkouším různé odrůdy, porovnávám je mezi sebou podle nějakých kritérií, které si nastavím, a vybírám z nich ty nejlepší. Ty potom spolu zkřížím. Tím zkombinuji jejich znaky a můžu vytvořit něco ještě lepšího, nějakou další selekcí.

Helda - pnoucí odrůda fazole pro sklizeň zelených lusků

Jaké množství rostlinek jednoho druhu nebo odrůdy je třeba si pro začátek vypěstovat, aby šlechtění šlo provést? Představme si třeba, že mám malou zahrádku, kde je místo jen na deset rostlin. Má v tomto případě vůbec smysl se o šlechtění pokoušet?

Ve šlechtění je vždycky výhoda, když můžu pěstovat větší množství rostlin, protože můžu dělat efektivně i selekci. Když vybírám z pěti rostlin, tak má tato selekce úplně jinou váhu, než když vyberu jednu ze sta nebo z tisíce. Pořád ale platí, že i když to bude jedna z deseti, tak ta selekce bude fungovat. Můžu se někam posouvat a něco vyšlechtit. Takže ano, i deset rostlin může být pro amatérské šlechtění na malé zahrádce dostačující počet, například u rajčat. Kdybych měl opravdu hodně malou zahrádku, mohl bych se případně pokusit ta rajčata natěsnat víc nahusto. Nebo bych si je dal do květináčů a snažil bych se jich tam naměstnat alespoň dvacet, když by to šlo. Ale i s deseti se dá pracovat.

Bogus Fruchta - keříčkové rajče pro balkony a terasy

Jak si nejlépe počínat, když vybíráme odrůdy pro své vlastní šlechtění?

To je při šlechtění takový první krok. Když chci něco vyšlechtit, měl bych udělat průzkum toho nejlepšího, co je právě k dispozici a co jsem schopný sehnat. Když se budu snažit vyšlechtit třeba skvělé rajče, měl bych si sehnat ty nejlepší odrůdy rajčat, které jsou k dispozici, a měl bych je zkusit vypěstovat.

Pokud mám místo na deset rajčat, tak s tím budu takhle pracovat. Seženu si deset nejlepších odrůd, třeba podle tipů od pěstitelů z okolí. Nebo z e-shopů podle toho, jak je vyhodnotím podle popisku. Těchto deset odrůd vypěstuji a z nich vyberu dvě nebo tři nejlepší. Další rok to můžu zopakovat a zase vyberu dvě nebo tři nejlepší. To udělám třeba dvakrát nebo třikrát, a tak už budu mít výběr z dvaceti nebo třiceti odrůd.

Když se dostanu k těm nejlepším odrůdám, začnu přemýšlet nad tím, jak by se tyto odrůdy daly zajímavě propojit. Řeknu si, co se mi líbí na odrůdě A a co se mi líbí na odrůdě B. Možná by bylo skvělé to zkombinovat do jedné, úplně nové a ještě lepší odrůdy. Provedu zkřížení tak, že přenesu pyl z odrůdy A na odrůdu B. Květ, na který jsem přenesl pyl, si označím a počkám, až se z něj vyvine plod.

Z tohoto plodu si vezmu semínka, další rok je vyseju, a tím získám hybrid. Ze semínek z jeho plodů vyrostou rostliny, které budou všechny úplně stejné. To je takzvaná uniformita hybridu. Když si z nich ale posbírám semínka a další rok je znovu vyseju, najednou se objeví obrovská pestrost. Z každého semínka vyroste úplně jiná rostlina.

Právě tohle je moment, kdy začíná selekce. Je to okamžik, kdy začíná šlechtění v pravém slova smyslu. Jednotlivé rostliny pozoruji, všímám si rozdílů a hledám ty nejlepší. Z těchto jedinců pak opakovaně beru semínka, další rok je vysévám a snažím se docílit stálosti ve znacích, které jsou pro mě důležité. Tím tuto odrůdu formuji.

Zelenomodrý grex - semenáčky vytrvalého pórku

Dobrali jsme se tedy semínek, které už mají hodnotu několika let práce. Jaké jsou hlavní zásady pro skladování semínek v domácích podmínkách?

Nejdůležitější je mít semínka v suchu. To znamená, že musí být dobře vysušená a musí být zabezpečená proti zvlhnutí. My v Permasemínkách používáme obyčejné sklenice s klipem a s gumovým těsněním, které jsou vzduchotěsné. Vlhkost se do nich nedostane.

Důležité je také chladno. Většina semínek vydrží při pokojové teplotě několik let. Pokud je ale chci skladovat déle, je lepší je dát do nejchladnější místnosti v domě. Například do spižírny nebo do garáže. Vyhnout se místům u topení. Kdybych chtěl semínka skladovat hodně dlouho, můžu je dát do mrazáku. Tam vydrží klidně i 10 až 15 let, některé druhy možná i 20 let.

Jaké chyby by mohli začínající šlechtitelé při svých prvních pokusech udělat? Třeba podle vaší vlastní zkušenosti.

Když jsem se učil křížit rajčata, udělal jsem chybu v tom, že jsem neudělal předvýběr. Nevytipovával jsem si ty nejlepší odrůdy, ale rovnou jsem si vzal ty, které se mi zdály zajímavé a křížil jsem je mezi sebou. Z toho jsem pak dělal další selekci. Kdybych ale udělal výběr úplně na začátku, výsledek by byl mnohem lepší.

Rychle se mi takhle rozjelo opravdu hodně projektů z těchto různých kříženců. V určité chvíli toho pak bylo tolik, že jsem tyto projekty už nestačil udržovat. Ono to může narůst do neúnosných měřítek. Je to náročné, co se týče plochy, selektování a práce s tím spojené. Některé projekty jsem proto musel úplně odepsat a vyřadit. To je také při šlechtění běžná věc. Člověk se musí rozhodovat. Nesmí ho mrzet, že něco vyřadí, protože díky tomu může vzniknout něco lepšího.

Takže věc, na kterou bych si dával pozor, je udělat si opravdu kvalitní výběr úplně na začátku, ještě než začnu křížit.

Co je z vaší zkušenosti na šlechtitelské práci nejobtížnější a co nejkrásnější?

Nejobtížnější je myslím to, že to trvá dlouho. Že člověk čeká hodně dlouho na výsledek své práce. Probíhá to v takových cyklech, které se vždycky opakují až po roce, takže je potřeba mít trpělivost a vytrvalost. Já jsem někdy netrpělivý a chtěl bych to mít rychleji, což nejde. Někdy také člověk musí vyřazovat věci, do kterých vložil spoustu času a energie. Ukáže se třeba, že to není smysluplné. Rozhodnutí, že určitý projekt ukončím, protože to nikam nevede, může být hodně těžké.

Nejkrásnější je pro mě tvoření něčeho úplně nového, co tady předtím nebylo. To mě opravdu hodně baví. Mám rád svobodnou a tvůrčí práci a možnost rozhodovat o tom, jak bude finální odrůda nebo populace vypadat.

Dračí vejce - nově vyšlechtěná populace melounů s různobarevnými plody

Chtěl byste na závěr zmínit ještě něco zajímavého o šlechtitelské práci?

Ano, napadá mě ještě jedna věc. Budu teď parafrázovat z knížky Breed Your Own Vegetable Varieties od Carol Deppe. Píše zde o něčem, co mi utkvělo v hlavě - že v odrůdách jsou vtěleny hodnoty jejich tvůrců, jejich šlechtitelů. Když člověk pěstuje nějakou odrůdu, tak spolu s touto odrůdou zároveň propaguje hodnoty, které do ní její tvůrce včlenil. A to můžou být hodnoty, že chceme co nejvyšší výnosy a chceme na tom hodně vydělat. Anebo to můžou být hodnoty, že chceme něco pestrého, adaptivního a adaptabilního. Nebo, že chceme něco odolného. Líbí se mi propojení toho, že odrůdy jsou nositelkami hodnot, které do nich vložili jejich tvůrci.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať se Vám v Permasemínkách daří všechno, do čeho se pustíte.

Zdroj fotografií: Permasemínka