O chuti dýní (pozor, mírně demotivující článek)

Když se člověk zabývá permakulturou, cítí skoro až posvátnou povinnost živit se přes zimu z velké části krásnými oranžovými dýněmi. To byl i můj plán.

Ohromně mě lákala představa, že budu pěstovat dýně všech možných barev a tvarů. Že si je na zimu uskladním na dřevěných policích, někde pěkně na očích, tak jak jsem to obdivovala u přátel a na fotkách z internetu. V duchu jsem úplně jasně viděla, jak si na nich celou zimu i s rodinou budeme pochutnávat. To bude nádhera!

Začala jsem klasickými oranžovými hokaido, potom jsem zkoušela i různé další druhy a odrůdy - dýni muškátovou, špagetovou, onu pověstnou 'Sweat Meat-Oregon Homestead' známou z knihy "Nezdolný zahradník" od úžasné autorky Carol Deppe, a mnohé další.

Pěstování dýní mě vždycky velmi bavilo. Stačí vyset semena, zalít, zamulčovat, ochránit mladé rostlinky před nájezdy slimáků, potom na podzim ve správný čas sklidit a je to. Velká a krásná úroda s malým úsilím. Hromada zdravé, hodnotné potravy, navíc velmi trvanlivé a lehce skladovatelné. I semenaření dýní je hračka. Co víc by si člověk mohl přát? Už jen tohle předurčuje dýně k velké popularitě mezi zahradníky.

Zpracovávat dýně jde na milion způsobů. Na internetu se to jen hemží recepty na úžasné dýňové pokrmy. Vyzkoušela jsem jich postupně docela dost. Měla jsem i možnost ochutnat jídla z dýní na různých akcích u přátel. Postupně jsem s narůstajícím zklamáním zjišťovala, že mi ta dýňová chuť prostě nějak vadí.

Nehodlala jsem se ale tak lehce vzdát. Správný permakulturní nadšenec přece miluje dýně, bylinkovou spirálu a záhon ve tvaru klíčové dírky :) S lehkou panikou jsem zjistila, že nesplňuji ani jeden z těchto předpokladů! Co s tím?

Zkoušela jsem dál zařazovat dýně v různých podobách do svého jídelníčku. Snažila jsem přesvědčit své chuťové pohárky, že ta nasládlá dýňová chuť je skvělá. Bohužel, nepodařilo se. Stojím před holým faktem - dýně raději nejím, než jím.

Musím říct, že tak trochu (vlastně ne trochu, ale hodně) závidím všem, kteří si na dýních umějí pochutnávat. Musí to být nádhera těšit se na chuť dýňové polévky, pyré, koláčků či hezky okořeněných čipsů.

Já sama si teď dávám od dýní pauzu.

Uvidím, jak dlouhá bude. Dříve nebo později mně určitě začne v hlavě hlodat myšlenka, co kdyby to s těmi oranžovými sympaťačkami přece jen nějak šlo ... :)

Text a fotografie: Jaroslava Ševčíková