Jak se vyznat v názvech ŠPENDLÍK - MIRABELKA - MYROBALÁN

Zdá se, že ke zmatení jazyků nedošlo jen ve starém Babylonu. I tady u nás, ve světě doslova nabitém informacemi, dnes vládne zajímavý chaos v názvosloví slivoní.

Vlastně se ani není čemu divit. Celý botanický rod SLIVOŇ (Prunus) se vyznačuje mimořádnou rozmanitostí a spletitostí. V rámci jediného rodu zde existují velké rozdíly ve velikosti, barvě a tvaru plodů. Některé slivoně rostou jako stromy, jiné jako keře. Tento obří rod se dělí na několik druhů, ty ještě dále na poddruhy, načež jsou tu všelijaké variety. Skoro se mi chce zvolat: Kdo se v tom má vyznat!

Sama si nedělám naděje, že bych do tohoto ovocnářského oboru dokonale pronikla, ale pokusím se alespoň trochu. Zaměřím se na samotné epicentrum zmatku, ve kterém se často ocitáme. Tím je používání termínů špendlík, mirabelka a myrobalán.

Vlastně se dá říct, že v naprosté většině případů se tato slova používají nesprávně. Tedy, přesněji řečeno, že současné lidové názvosloví se nepotkává s oficiální botanickou terminologií. Kdybych se už jen ve své široké moravské rodině poptala, jak by nazvali ty kulaté, žluté či červené plody na stromech podél cest a silnic v krajině, dostala bych hned několik různých odpovědí – mirabelky nebo špendlíky. A ejhle, botanicky vzato není ani jedno označení správné. Oficiálně to totiž jsou myrobalány.

Myrobalán třešňový (Prunus cerasifera) se v naší krajině vyskytuje opravdu hojně. V létě bývá obtěžkán obrovským množstvím plodů, které mají spíš průměrnou, nakyslou či mdlou chuť. Charakteristickým znakem je kyselá slupka, která nejde loupat. Dužnina je měkká, vodnatá a bohužel také neodlučitelná od pecky. Občas vídám lidi sbírat si toto ovoce jako přídavek do kvasu. Většinou ale všechno opadá na zem. Část poslouží jako potrava pro drobná zvířata, zbytek se na zemi rozloží.

Často mě napadá, jaká je škoda, že právě toto ovoce není chuťově kvalitnější. Jedná se totiž o rostliny velmi odolné, vysoce mrazuvzdorné, vitální a přizpůsobivé ke špatným půdním podmínkám. Právě pro tyto kvality se myrobalán třešňový používá jako hlavní podnož nejen pro slivoně, ale často také pro meruňky. Když se pak stane, že naroubovaná odrůda odumře, myrobalán si vesele roste dál. Navíc tvoří spoustu výmladků. Porosty myrobalánů podél cest často vznikly právě tímto způsobem – zplaněním podnoží v místě původních alejí švestek.

Když tedy těmto plodům nepatří oficiální název špendlíky, pojďme si říct, co bychom opravdovým špendlíkem nazvat mohli. Špendlík se botanicky řadí mezi slívy (Prunus insititia var. pumariorum). Je tedy zcela jiným druhem slivoně, než je myrobalán. Hlavním představitelem je 'Špendlík žlutý', což je odrůda vyskytující se odpradávna hlavně na Moravě a Slovensku. Často se mu říkalo Bílé trnky, na Slovensku Belice, Belovice či Biele slivky.

Jeho plody vypadají jako žluté švestky, tedy oválně. Důležitým znakem je, že jdou dobře od pecky. Slupka je tenká, jemná, zlatavě žlutá. Na sluneční straně má intenzivnější žluť nebo náznak zardělého líčka. Někdy přes slupku prosvítají světlé cévy dužniny. Plody jsou velikostí, chutí a tvarem variabilní, vždycky si ale zachovávají tvar pravých švestek. Dozrávají obvykle v polovině srpna.

Špendlík žlutý vyniká lahodnou, slaďoučkou chutí a výrazným aroma. Právě proto byl vždycky tak vyhledávaný a ceněný. Na Moravě se dříve pěstoval téměř v každé zahradě. Celé generace si tak pochutnávaly na proslulé špendlíkové marmeládě, která trochu připomíná meruňkovou. Taky na špendlíkových buchtách, knedlících i aromatické pálence.

O to smutnější asi bylo, když výsadby tohoto ovocného stromu zdecimovalo virové onemocnění šarka. Musela to být pro lidi pohroma. Tato odrůda tak skoro vymizela z naší krajiny a taky z povědomí mladších generací. Naštěstí se podařilo nalézt odolnější typ, a tak už se dnes dá Špendlík žlutý v některých ovocných školkách opět pořídit (např. v ovocné školce v Bojkovicích - www.stareodrudy.org ).

Ze zamotaného klubka lidových i oficiálních názvů nám zbývá poslední výraz, a tím je mirabelka. Co si botanikové pod tímto pojmem představují? Je to Slivoň mirabelka, která je botanicky řazena mezi slívy (Prunus insititia var.cerea). Patří sem ovocné stromy, které nesou kulaté plody žluté barvy. Člověka by možná napadlo, že by šly lehce zaměnit za plody myrobalánů. Jsou zde ale naprosto jasné odlišnosti.

Na rozdíl od myrobalánů jdou plody pravých mirabelek dobře od pecky. Jejich slupka je sladká a v plné zralosti jde poměrně dobře sloupnout. Co je ale hlavní - plody mirabelek jsou oproti myrobalánům o hodně chutnější a aromatičtější.

Krásným příkladem pravé mirabelky je 'Mirabelka nancyská', stará odrůda neznámého původu, která se k nám rozšířila z Francie. Její velkou předností je odolnost vůči virové šarce a také spolehlivá plodnost. Menší kulovité plody lahodné chuti mají zlatavě žlutou barvu, na sluneční straně bývají červeně tečkované. Plody dozrávají v srpnu. Jsou výborné k přímému konzumu, ale také na kompoty, sušení a pálenku.

Právě tuto odrůdu pěstuji na své zahradě a už dlouhá léta je mou oblíbenkyní. Teď na podzim jsem vytáhla ze spíže velkou sklenici těchto sušených mirabelek a můj novopečený zeť ze severu Čech k tomu ihned poznamenal: "My tomuhle říkáme špendlíky." No a tak jsme zpátky u zmatení pojmů.

Nejasnosti ohledně pojmenování tu zřejmě zůstanou i nadále, protože lidé se neustále stěhují a přenášejí si z kraje do kraje své vžité názvosloví. Nemusíme si z toho ale dělat těžkou hlavu. Tím spíše, že ani v odborných kruzích nepanuje úplná shoda v tom, jak přesně by bylo správné celý rod slivoní rozškatulkovat. V různých knihách tak nacházíme odlišný typ botanického členění. Můžeme se sice snažit používat názvy botanicky správné, k čemuž doufám přispěl i tento článek, ale v reálném životě vlastně celkem o nic nejde. My už se vždycky nějak domluvíme!

Text: Jaroslava Ševčíková  -  Fotografie: archiv Gengelu a J.Ševčíková

Tento článek byl napsán pro časopis Zpravodaj biodiverzity a uchování starých odrůd (číslo 1/2026). Zpravodaj se věnuje hlavně praktickým otázkám domácího osivaření a uchování starých odrůd. Také dějinám kulturních druhů, jejich využívání a spojení se životem člověka, popisu starých odrůd v gengelské sbírce a dalším souvisejícím tématům.

Tento časopis vychází elektronicky v PDF jednou za dva měsíce, čtenářům je rozesílán emailem. Jednou ročně se vydává i v papírové formě jako tištěný Sborník za daný rok. Lze ho objednat na stránkách Gengelu (www.gengel.cz).