Jak lépe vnímat rostliny

20.03.2021

Ráda bych co nejvíce zjemnila svoje vnímání světa rostlin. Mým záměrem je umět zachycovat i tu nejjemnější krásu a osobitost rostlin. Postřehnout i to, co člověku při běžném pohledu uniká. Vnímat ještě intenzivněji ladnost a křehkost květin, mohutnou sílu stromů, naplno procítit vyzařování rostlin.

Věřím, že tato schopnost se rozvíjet dá. Už mám v tomto směru pár opravdu nádherných zážitků, které mě nadchly natolik, že mě láká zkoušet to dál a co nejvíce se v tomto směru zdokonalit.

Pokud chce člověk nějakou rostlinu vnímat opravdu intenzivně, je potřeba při tom přestat přemýšlet. Vypnout logiku a tendenci všechno si v duchu popisovat a pojmenovávat. Netahat do toho botaniku. Na chvíli zapomenout na všechno, co jsme o rostlině četli nebo slyšeli - jak se rostlina jmenuje, na co se používá, jakou má stavbu a podobně. To je první a nejdůležitější krok.

Zdá se to docela snadné, ale není. Alespoň ne pro mě. Jsem hodně analytický a racionální člověk a pozastavit své horlivé mozkové obvody je pro mě docela fuška. Když se to ale podaří, stojí to za to. Člověk se najednou dívá na svět kolem sebe podobně jako malé dítě, a to je moc příjemné.

Sednu si k nějaké rostlině, utlumím své přemýšlení a snažím se ji vnímat všemi svými smysly. Plně se na ně spolehnu. V úplném klidu se na vybranou rostlinu dlouze dívám, jakoby nic kolem mě ani neexistovalo. Prohlížím si ji takovým způsobem, jako bych ji viděla poprvé v životě a vůbec nic o ní nevěděla. Můžu si tak všimnout nezvyklých barevných odstínů, zajímavých tvarů, věcí, které jsem dříve vůbec nepostřehla ...

Když se dostatečně vynadívám, zapojím svůj hmat. Promnu v ruce její list a vnímám, jaký je, jestli hebký a jemňoučký, hladký nebo třeba drsný. Lehce si otřu list o tvář a sleduji, jaký je to pocit. Přejedu rukou po stonku, pohladím květ,... prostě co mě napadne.

I čich je důležitý. Pomalu a zhluboka se nadechnu vůně rostliny, a to nejen jejího květu, ale i listů nebo třeba semen. Soustředím se jen na to, jako bych se do té vůně celá ponořila. Vychutnávám si ji třeba i v její jemnosti a nenápadnosti. Nehodnotím ji.

Nakonec přijde na řadu i chuť. Utrhnu si list a podržím ho chvíli v ústech. Uvědomuji si pocit na svém jazyku (jasně, že to nebudu zkoušet s bodlákem, kopřivou nebo rostlinou jedovatou). U některých druhů rostlin lístek či květ můžu i sníst. Jak chutná, jakou má strukturu a příchuť? Je dobré opustit veškerá očekávání a chuťové předsudky a sledovat, jak tělo na tuto chuť reaguje.

Po celou dobu si všímám veškerých pocitů, které se ve mně vynořují. Mohou to být pocity velmi jemné, sotva znatelné. Většinou člověk není zvyklý takovým pocitům věnovat pozornost, a tak to může být zpočátku obtížné. Je to ale jen o cviku. Může to být podobné, jako když se učíme třeba cizímu jazyku.

Takto důkladně navnímanou rostlinu si vždycky velmi dobře a dlouho pamatuji. Pokaždé, když si na ni vzpomenu, vynoří se mi z paměti tyhle smyslové vjemy jako takový komplexní balíček informací.

To je tedy způsob, jak se učím naplno používat svoje smysly a možná i nějaké další, ještě jemnější anténky vnímání. Dělá mi to radost. Příroda nabízí mnoho krásy a je jen na nás samotných, do jaké míry se naučíme ji vnímat. Čím dál a hlouběji se vydáme, tím více radosti a nádherných prožitků z rostlin budeme mít.

Kdo ví, co všechno se dá vnímat, a kam až krása přírody sahá. A právě na to jsem zvědavá :)