GENGEL - Petr Dostálek o záchraně a uchování starých, krajových a rodinných odrůd

Jsem ráda, že existuje společnost GENGEL (www.gengel.cz), a tedy i možnost pořídit si taková semena odrůd zeleniny, luskovin, obilovin, olejnin, bylin a dalších plodin, která v běžných obchodech rozhodně nenajdeme.

Čím jsou rostliny z Gengelu tak zajímavé?

Jsou to vesměs odrůdy staré, krajové, místní či rodinné. Dlouhá desetiletí je vytvářely generace lidí, kteří tu žili před námi. Na člověka tak dýchne historie a doba, kdy ještě neexistovaly obří osivářské firmy. Kdy si lidé své odrůdy sami množili, cenili si jich jako rodinného stříbra a pečlivě se o ně starali. A to je velmi sympatické.

Společnost Gengel má za cíl právě takovéto odrůdy uchovávat jakožto naše společné kulturní dědictví. Usiluje o to, abychom tyto odrůdy společně pěstovali a množili na svých zahradách. Jen tak je budeme moci předat dalším pokolením. Krásná idea, že? Proto si také semena z Gengelu lze objednat pouze se závazkem, že část namnoženého osiva vrátíme zase zpět.

Jsem moc ráda, že můžu položit několik otázek panu Petru Dostálkovi, spoluzakladateli této unikátní společnosti.

Gengelské záhony, na nichž se semenaří a udržují krajové odrůdy.

Co je to vlastně stará, krajová či místní odrůda?

Začnu možná trochu zeširoka. V minulém století prodělalo naše zemědělství velké změny. Začala se masově používat chemie - zejména minerální hnojiva a prostředky na ochranu rostlin. Namísto ruční práce nastoupily stroje a došlo k tzv. industrializaci zemědělství. Krajina, kde bylo původně mnoho a mnoho malých políček s různými plodinami a odrůdami, ale i meze, křoviny, jednotlivé stromy apod., se proměnila v nekonečné jednotvárné lány monokultur. Ruku v ruce s tím se změnilo i odrůdové složení plodin. Původní velké množství odrůd rostoucí na malých políčkách se snížilo na jen malý počet odrůd na velkých lánech. Mnoho původních odrůd tak zaniklo. Podle odhadu zmizelo ze světa v průběhu 20. století asi 3/4 všech pěstovaných odrůd. A tyto původní, kdysi běžně pěstované odrůdy, dnes označujeme jako staré a krajové. Ty, které zbyly, jsou stále ohroženy zmizením a vymřením. Proto má smysl je zachraňovat a uchovávat. Záchraně a uchování těchto odrůd z českých zemí i ze Slovenska se věnujeme v Gengelu.

Pokud bychom je chtěli přiblížit, lze říci, že staré odrůdy pocházejí třeba z 19. století, ale i z poloviny 20. století. Byly obvykle vyšlechtěny jednou osobou, případně rodinou nebo šlechtitelskou firmou apod. Známe tedy jejich tvůrce a dobu jejich vzniku. Byly v dané době obvykle registrovány nebo obchodně šířeny. Jsou uváděny v dobových katalozích, nabídkách osiv a sadby a také v literatuře. Příkladem může být brukev (kedluben) Kozmanova modrá, rajče Hanácké nejranější nebo pšenice Česká přesívka.

Stará odrůda rajčete nazvaná Hanácké nejranější

Hovoříme-li o starých odrůdách, lze říci, že z pohledu jejich uchování a záchrany není někdy ani tak rozhodující jejich absolutní stáří (tedy jak dlouho, od kterého roku jsou známé), ale to, zda se dnes ještě vyskytují, pěstují, a jak jsou dostupné. Například u ovoce jsou některé odrůdy časem svého vzniku staré, ale dosud se běžně masově pěstují a jsou v obchodech ke koupi. Tak je tomu např. u hrušky Konference. Ta vznikla již v 19. století, ale běžně ji vidíme v obchodech. Pěstuje se dosud v mnoha zemích a ve velkém rozsahu. Do skupiny starých odrůd, které si zaslouží pozornost a úsilí o jejich uchování, ji tak vlastně neřadíme. Naproti tomu některé odrůdy zeleniny pocházející z mnohem mladší doby, např. z 50. let minulého století, se již nepěstují. Obchodně se nenabízí ani jako osivo, ani jako produkty v obchodech. Z běžného života vlastně "zmizely" a nejsou vůbec dostupné. Příkladem je naše rajče Ostravské rané nebo Olomoucké nízké. Takovéto odrůdy si tedy zaslouží pozornost a snahu o uchování pro budoucnost.

Krajové a místní odrůdy pocházejí z určité oblasti nebo místa, kde se tradičně po dlouhou dobu pěstovaly. Byly dobře přizpůsobené daným podmínkám, zejména půdním a podnebným. Poskytovaly zde stálé a dosti jisté, byť možná ne rekordní výnosy. Neznáme vlastně jejich tvůrce, protože byly "výsledkem práce lidu". Byly svým způsobem kolektivním výtvorem, který vznikl díky spolupráci a spolupůsobení mnoha lidí. Vznikaly také asi po delší dobu. Mnohdy později sloužily jako základ pro další šlechtění odrůd. Zejména měly ale význam pro místní produkci potravin a surovin a také pro tradiční semenaření. To bylo nezávislé na nakupování obchodních osiv zvnějšku.

Krajové odrůdy často nesou své pojmenování v místním nářečí – dialektu. Například ječmen gengel, žito křibice, tuřín dumlík, fazole becoky nebo cizrna bagovec. V dané oblasti představovaly vlastně druh plodiny jako takový. Proto je můžeme psát jako obecné druhové označení s počátečním malým písmenem, podobně jako píšeme třeba pšenice, zelí nebo hrách. Je to tak ve shodě s národopisnou literaturou, která je někdy zmiňuje. U výše zmíněných starých odrůd je naproti tomu samozřejmě na místě psaní jejich jména s počátečním velkým písmenem.

Pokud byly krajové sorty zaznamenány v literatuře a pěstovány později již jako registrované, nesou ve svém pojmenování mnohdy přívlastek krajový či krajová. Např. hrách Moravský hrotovický krajový nebo paprika Nitranská krajová apod.

Hranice mezi krajovou a místní odrůdou možná není zcela ostrá. Mohli bychom říci, že krajová odrůda byla rozšířena ve větším okrsku, v širší oblasti. Místní odrůda ale byla omezena jen na malé území, například jen na několik málo vesnic či jen ve vsi jedné.

Záhony se starými a krajovými odrůdami v Gengelu

Gengel sbírá a uchovává také takzvané rodinné odrůdy. Co si pod tímto pojmem můžeme představit?

Rodinné odrůdy jsou odrůdy dlouhodobě pěstované v jedné rodině. Někdy i po vícero generací. Tato skupina odrůd nám vlastně vyvstala nebo vznikla v Gengelu díky tomu, jak odrůdy získáváme. Nejčastěji je to právě od lidí, soukromých osob, kteří si takové odrůdy doma, ve své rodině dlouho udržují a podělili se o ně s námi. Zaslali a věnovali nám osivo do gengelské sbírky.

Taková odrůda se v rodině obvykle pravidelně vysévá a pěstuje. Předává se dále na potomky, kteří ji znají. Může mít osvědčený pěstitelský postup - např. kdy se vysévá, jak se pěstuje apod. Jde o jakousi "rodinnou odrůdovou agrotechniku", pokud bychom použili zemědělské pojmy. Rodinné odrůdy jsou pak např. užívané k přípravě oblíbeného pokrmu. Odrůda je tak s rodinou "srostlá" jak pěstitelsky, tak i kuchařsky. Kromě objektivní, jedinečné kombinace genů (kterou má vlastně jakákoliv odrůda) v sobě nese navíc vazbu na blízké, ba často nejbližší lidi. Toto osobní, citové pouto je u ní často velmi významné a typické. V rodinné odrůdě jsou tak vlastně "zhmotněni" naši předkové. Tělesně zde sice už nejsou, ale v odrůdě z nich něco stále žije spolu s námi. Jsou nám tak pomyslně pořád nablízku.

Porosty společnosti Gengel

Právě u těchto odrůd mě zaujaly jejich názvy, například rajče Od dědečka z Pelhřimova, paprika Břeclavská s rypáčkem nebo třeba fazole Z alpské salaše. Jak tyto názvy vznikají?

Tato pojmenování pochází většinou přímo od dárců. Sami je tak označili, nebo název vychází z jejich popisu. Od dědečka z Pelhřimova je maloplodé rajče menšího vzrůstu, paprika Břeclavská s rypáčkem má na konci plodu špičku, kterou dárce nazval "rypáček". Někdo by možná mohl říci i "chobotek" nebo "výrůstek". Záleží na tom, jakou kdo má představivost, s čím dělá a co ve věcech kolem sebe vidí. Fazol Z alpské salaše je pro nás trochu "exotika". Dostali jsme ji od jednoho uchovatele starých odrůd z Německa. Odrůda sama ale pochází z jižního Tyrolska, z nadmořské výšky 1150 m n. m. z tamní usedlosti.

Rodinná paprika Břeclavská s rypáčkem má na konci plodu "rypáčkovitý" výrůstek

Pokud je označení odrůdy od dárce příhodné, snažíme se ho zachovat. Odrůda s ním pak dále žije. Rodinné odrůdy mají ve svém názvu často právě odkaz na prarodiče nebo příbuzné. Např. fazole Od babičky Líby nebo Po svokre a starkej nebo Babkina polievková, Salát dědy Švejdy, mák Po stařence, Dedkova kukurica apod.

Pokud dárce nijak odrůdu neoznačí, snažíme se jí najít a dát jméno. Často právě podle místa původu nebo podle typické vlastnosti či znaku. Případně toto spojujeme. Např. mák Strakonický červený pochází ze Strakonicka a jeho semeno je červenohnědé barvy. Fazol Léčivá z Uherského Hradiště pochází z tamního tržiště. Podle prodejkyně je "velmi léčivá" (používají se slupky lusků na odvar). Fazole Panáčkové z Kvasic mají na sobě obraz lidské postavy. Je to obdoba známých Vojákových fazolí.

Vlastně i názvy některých starých či krajových odrůd jsou mnohdy podobné. Např. pšenice Hodonínská vouska, jak napovídá jméno, má vousatý neboli osinatý klas. Pšenice Postoloprtská přesívka je krajová odrůda z oblasti Postoloprt. Je přesívkou a může se tedy vysévat na podzim i na jaře. Některé takhle vytvořené názvy jsou pak i delší než dvouslovné. Třeba gengelská odrůda Vysoko úrodná ťahavá biela je tyčková fazole ze Slovenska. Má sice drobné semeno, ale tvoří velké množství lusků. Je velmi úrodná a její semeno je bílé.

Český bílý koňský zub Zajíčkův

Ještě bych se možná vrátil k nářečním názvům krajových odrůd, které jsem zmínil dříve. Krajová pojmenování odrůd mnohdy též dobře vystihují jejich typické vlastnosti a znaky. Pojmenování valašského žita křibice je tak odvozeno od slova kříbit, což znamená silně pouštět odnože, bohatě odnožovat. V literatuře je označováno také jako trsnaté žito, tedy žito s velmi dobrou odnožovací schopností. Ta mimo jiné znamená potřebu menšího výsevku. Fazole becoky jsou od slova becok, což je něco velkého až přerostlého. Jejich semena jsou opravdu mohutná a velká.

Velká semena fazolové odrůdy Becoky z Návsí

Slovenský trasený mak je pak mák hleďák, u kterého se zralé semeno z makovic snadno vytřásá. Vysypává se otvory pod vrcholem makovice. Každá makovice se tedy nemusí nařezávat nožíkem.

Trasený mak je ze Slovenska a je to mák hleďák, který má ve zralosti otevřené makovice.

Co je na těchto odrůdách tak cenného, že má smysl je zachránit pro budoucnost?

Důvodů pro jejich zachraňování a uchování pro budoucnost je vícero. Mohou být i dosti různé. Každý si vlastně může nalézt svůj důvod či pohnutku, proč ho ta které sorta zajímá a proč ji chce zachovat.

Z praktického pohledu pěstitele či drobnopěstitele můžeme říci, že krajové, staré i rodinné odrůdy v sobě nesou velkou rozmanitost. Může to být např. rozmanitost velikostí – najdeme mezi nimi odrůdy s malými, středními i velkými plody nebo sklizňovými částmi. Mají také mnoho různých tvarů, barev a chutí. Také různou odolnost vůči chorobám a škůdcům, vhodnost pro různé podmínky pěstování i způsoby využití apod.

Stará odrůda salátu Plzeňský kamenáč má malé hlávky, ale křupavé chutné lístky.

Malé plody nebo malá sklízená část je u starých a krajových odrůd poměrně častá. Můžeme vzpomenout odrůdu jabloně, která byla na Valašsku dříve velmi hojná a dosud se zde vyskytuje. Jmenuje se Jadernička valašská nebo též Jadernička moravská. Její plody jsou obvykle malé. Chuťově je ale velmi dobrá a navíc dosti dobře skladovatelná. Po otlačení zasychá a nehnije. Moderní odrůdy většinou mívají větší plody i jiné sklizňové části, což je výhodnější z pohledu tržního. V obchodě asi většina lidí sáhne spíše po větším plodu než po maličkém.

Různé barvy semen u různých makových odrůd umožňují vytvářet z nich např. makové obrázky.

Staré odrůdy obilovin jsou dlouhostébelné. Např. křibice s její dlouhou slámou je vhodná na plnění slamníků, neboli strožoků, což pro někoho může být důležité.

Valašská krajová odrůda žita křibice

Nahé zrno gengelu zase někomu poslouží na výrobu tzv. tsampy, což je tradiční kaše z praženého ječmene u Tibeťanů v Himalájích. Tato kaše se ale dá dobře udělat i u nás.

Klas gengelu je dvouřadý, má dlouhé "vousy" a je nící, tedy ohýbá se k zemi.

Pro někoho může být u krajových odrůd důležitá jejich vazba na určitou oblast. Na region, se kterým je spjatý, ke kterému má vazby a se kterým se ztotožňuje. Ke "krajové hrdosti" - hrdosti na svůj kraj - patří i tamní krajové odrůdy. Někdo tak dává přednost např. odrůdám valašským. Zároveň zde můžou tyto odrůdy dobře prospívat pěstitelsky, což je praktické.

Pro jiného může být důležité zase to, že jsou to odrůdy tzv. přesévatelné. Dá se z nich doma znovu získat osivo se stejnými znaky a vlastnostmi, jaké měla původní odrůda. Tím se liší od moderních F1 hybridů. Ty jsou sice obvykle velmi výnosné a stejnorodé (uniformní), ale v přesevu se štěpí. Pak to tedy již není původní odrůda, ale směsice různých jedinců. V zahraničí se F1 hybridy někdy označují jako "odrůdy na jedno použití". Jsou tedy pomyslně obrazem moderní doby, která se často řídí heslem "spotřebuj a konec". Přesévatelnost odrůdy (a to nejen odrůdy staré, ale i jiné) znamená vlastně její znovupoužitelnost, opakovatelnost, udržitelnost a dlouhodobost či dlouhověkost. Dnes od nás přírodní zdroje či životní prostředí spíše žádají, abychom o ně pečovali, udržovali je a ne je jen "spotřebovávali". Takovýto přístup můžeme dnešním slovníkem označit za dlouhodobě udržitelný.

Jak je náročné nebo obtížné udržovat si doma nějakou vlastní odrůdu?

Myslím, že to až tak obtížné není. Zejména u semenářsky jednoduchých, tedy samosprašných a jednoletých druhů. To jsou například fazole, hrášek, salát nebo rajčata. Pěstování na osivo je u nich stejné či velmi podobné jako při běžném pěstování na jídlo. Jen je tu dobré udělat výběr vhodných rostlin, z nichž získáme vlastní osivo. Mělo by být bráno ze zdravých, dobře vyvinutých, odrůdově typických a pěkných jedinců. Ty je potřeba nechat pořádně vyzrát až do plného vývinu semen, například u hrachu nebo fazolí. U rajčat je dobré nechat plody také plně vyzrát na rostlině a pak jim ještě dopřát posklizňové dozrávání. To znamená ponechat plod v teple ještě několik dní odležet. Teprve potom vybereme a vykvasíme semínka. U salátu necháme vybrané hlávky jít do květu. Pak sbíráme zralá semena, a to buď průběžně, nebo jednorázově.

Sklizeň semenných rostlin salátu na získání domácího osiva.

Dobře se dají osivařit také například papriky, ředkve a ředkvičky, řeřicha, různé druhy bylinek a květin. Chce to jen nebát se a zkusit to. A také počítat s nějakou prací navíc. Možná to chce i trochu sebeovládání a disciplíny. Ty nejlepší rostliny totiž pro jednou nesníme, ale použijeme je na získání osiva.

Obtížnější semenaření je u osivářsky dvouletých druhů. To je například zelí, tuřín či další brukvovité druhy nebo kořenová zelenina - celer, mrkev nebo petržel. Ty vyžadují delší dobu pěstování a jsou navíc cizosprašné, takže musíme pohlídat možnosti zkřížení. Někdy jsou napadány různými chorobami a je s nimi celkově již více práce.

Kniha Pěstujeme si vlastní semínka přináší informace o tom, jak doma osivařit.

Kdybych měla takto cennou odrůdu na své vlastní zahradě nebo třeba na zahradě své babičky, jakým způsobem ji můžu nabídnout Gengelu?

Můžete ji jednoduše jako vzorek osiva zaslat poštou na naši adresu: Gengel, Rankov 52, 374 01 Trhové Sviny. Připište i kontakty na Vás. Nebo nám můžete napsat zprávu o odrůdě do kontaktního formuláře na našich internetových stránkách (www.gengel.cz). Důležité je spolu s ní zaznamenat také údaje o odrůdě. Tedy její historii - odkud přišla nebo kde se vzala, jak je stará, jak dlouho ji pěstujete v rodině, zda ji máte nějak pojmenovanou, jaké jsou její typické vlastnosti, k čemu ji používáte, co z ní třeba vaříte apod. Tyto údaje a její "příběh" jsou vlastně nedílnou součástí odrůdy. Patří k ní. Je to součást její podstaty. Příběhy odrůd uveřejňujeme v popisech, které máme na internetových stránkách a příležitostně také v našem gengelském Zpravodaji starých odrůd. Ten vychází elektronicky v PDF jednou za dva měsíce. Čtenářům je rozesíláme emailem, pro milovníky papírového čtení ho pak vydáváme jednou ročně jako tištěný Sborník za daný rok. Lze ho objednat na našich stránkách.

Úvodní strana gengelského Zpravodaje starých odrůd č. 1/2025, který je věnován čočce.

Pokud takovou cennou odrůdu máte, je samozřejmě důležité ji udržovat pokud možno i u Vás, v jejím původním místě. Je ale dobré snažit se o její uchování i dalšími cestami. Nabídnout ji osobně také příbuzným nebo kamarádům v okolí apod. Tím, že se dostane na vícero míst, se zvyšuje pravděpodobnost jejího uchování.

Můžu se i nějak jinak zapojit do záchrany starých odrůd?

Z gengelské sbírky nabízíme odrůdy, od nichž máme dostatek osiva, také veřejnosti (na stránkách www.gengel.cz). Podmínkou jejich získání z Gengelu je jejich použití pro individuální potřebu, ne pro komerční účely. Další podmínkou je, že zájemce má ze zaslaného osiva znovu získat osivo, tedy odrůdy nasemenařit. Po skončení sezóny nám vrátit část osiva zpět, společně s pěstitelskou zprávou. V té popíše, jak odrůda rostla a jak prospívala. Pokud se jí daří, může pěstitel odrůdu dlouhodobě pěstovat a udržovat pro své potřeby. Odrůda se tak může stát součástí jeho zahradního sortimentu a kuchyně. Protože osivaření je o něco pracnější než běžné pěstování, doporučujeme zájemcům, aby si ho vyzkoušeli na několika málo starých odrůdách. Např. na dvou, třech nebo čtyřech. Aby jich nechtěli hned pěstovat třeba dvacet nebo třicet. To pak totiž často nezvládnou a neúspěch je odradí od dalšího pěstování. Zasíláme jen malá množství osiva.

Je v České republice nějaká oblast, kde zůstalo uchováno více starých či místních odrůd než jinde? Nebo se k Vám dostávají tyto odrůdy rovnoměrně z celé naší země?

Prakticky všude najdeme, pokud vůbec, jen nepatrné zbytky původního odrůdového bohatství a rozmanitosti. Většina odrůd zanikla. Snad možná ještě v okrajových, "méně rozvinutých" oblastech, v oblastech podhorských (kde jsou často méně příznivé podmínky pro pěstování) jich zůstalo o něco více. Je to možná oblast Valašska, Beskyd, Jablunkovska apod. Jsou to zároveň oblasti, v nichž se možná obecně více udržují tradice. V Gengelu máme asi více odrůd z Moravy než z Čech. Na Moravě se snad více udržuje někdejší podomácké pěstování na zahradách. Lidé jsou zde možná více spjati s půdou, tradicemi apod.

Také na Slovensku je zachováno místně ještě dost odrůd. V podhorských oblastech se dříve pěstovalo např. jarní žito. Ozimé žito zde následkem tuhých zim a sněhové pokrývky často vymrzalo. Máme tak v gengelské sbírce třeba beskydské jarní žito jařynu ze Starých Hamer. Na Slovensku v oblasti Detvianskej Huty se pak udrželo jarní žito, které vedeme jako Brestinskou jarinu. Na východní Moravě zůstalo zachováno ještě dost odrůd krajových či rodinných fazolí. Fazole jsou zde tradiční druh, vyhovují jim místní přírodní podmínky a jsou snadno pěstovatelné. Souvisí s tím i tradiční způsob stravování, kdy se fazole vařily v pátek, což byl postní den bez masa.

Něco k názvu - gengel a Gengel

Gengel je starobylá krajová odrůda z východní Moravy, která přežila až do dnešních dní. Blíže a podrobněji bychom ji mohli popsat jako jarní, dvouřadý, nící, nahý ječmen. Známe totiž podle doby setí i ječmeny ozimé, podle vzhledu klasu ječmeny čtyř- a šestiřadé, ječmeny se vzpřímeným klasem, zatímco klas nící se ve zralosti ohýbá k zemi. Gengel má málo obvyklé nahé zrno - většina ječmenů, které se pěstují, jsou ječmeny pluchaté (např. sladovnické ječmeny na výrobu piva). Typická je u něj barva nahého zrna, která bývá často různorodá, od žluté, žlutohnědé, hnědé až po občas se vyskytující téměř černou. Symbolicky jsme zvolili název naší organizace pro uchování krajových a starých odrůd právě podle jména do dnešních dní přeživšího gengelu. Ve znaku Gengelu vidíme obilný klas a ruku sející zrna.

Zrno krajového ječmene gengelu je barevně variabilní.

Klas gengelu při západu slunce.

Děkuji za velmi zajímavé povídání. 

Přeji hodně úspěchů při uchovávání vzácných odrůd z naší historie a také objevení dalších, které tu možná někde v zahradách stále rostou, ale zůstávají tak trochu pozapomenuty.

Fotografie: archiv Gengelu